Geologický vývoj Chomutovska a přilehlých oblastí

Základ geologické stavby Chomutovska byl položen v prvohorách, kdy v období karbonu a permu došlo k mohutnému variskému vrásnění spojenému s výstupy hlubinných i výlevných magmatických hornin a silnou přeměnou usazených a vulkanických hornin starohor a starších prvohor. Tyto přeměněné horniny dnes tvoří základ chomutovské části Krušných hor a podloží chomutovské pánve. Tomuto vrásnění sice předcházelo v období ordoviku, siluru a devonu neméně významné vrásnění kaledonské, které však nemělo na stavbu chomutovského regionu podstatný vliv. V průběhu variského vrásnění vzniklo v Českém masívu několik mohutných pohoří. Jedno z nich leželo přibližně v linii dnešních Krušných hor, ale v mnohem větším plošném i výškovém rozsahu. Mezi těmito pohořími vznikaly mezihorské pánve s jezery a močály, které byly opakovaně zaplavovány mořem. Vlivem horkého podnebí karbonu a permu docházelo k rychlému zvětrávání okolních pohoří a vyplňování pánví usazeninami i organickým materiálem, který dal vzniknout dnešním černouhelným slojím. Některé části erodovaných variských hor byly těmito usazeninami dokonce překryty. Krajina se postupně měnila v parovinu s výškovými rozdíly maximálně v desítkách metrů. Permské sedimenty se dnes nacházejí v podloží JV části chomutovské pánve za Střezovským zlomem, tedy přibližně za okrajem tehdejšího horstva. Dále na JV za pooháreckým zlomem, který tvoří hranici podkrušnohorské pánve, nebyly permské horniny překryty mladšími usazeninami, nebo tyto mladší usazeniny byly později odplaveny.

Počátkem druhohor v triasu byl celý Český masív souší a panovalo zde horké pouštní klima. Na počátku jury začalo moře opět postupovat do vnitrozemí. Poté došlo vlivem mladokimerského vrásnění opět k vyzdvižení Českého masívu a moře se na jeho území vrátilo až v průběhu křídy. Tehdy se pobřeží nacházelo přibližně u Teplic a moře zaplavilo celou SV část bývalého krušnohorského variského pohoří. V průběhu křídy došlo k dalšímu vzestupu hladiny moře, které překonalo bariéru variských vulkanických hornin u Teplic a zaplavilo území budoucí chomutovské pánve a postoupilo až do oblasti Žatecka a Podbořanska. V této době moře zaplavilo rozsáhlou část pevniny a nad hladinu vystupovala pouze torza variských pohoří. V chomutovské pánvi nejprve vznikaly usazeniny sladkovodní, které ukládaly toky směřující k mořskému pobřeží, a po zaplavení i usazeniny mořského původu. Uloženy byly na podkladu přeměněných krystalických břidlic původního variského masívu a na starších permských usazeninách.

V době starších třetihor byl celý Český masív souší a probíhalo zde intenzivní zvětrávání, při němž byla značná část druhohorních usazenin odplavena, nebo povětrnostními vlivy přeměněna. V této době také započalo alpínské vrásnění, které později dalo vzniknout pohořím, jako jsou Alpy, Karpaty a Himaláje. V českém masívu se jeho horotvorná činnost projevila obnovením pohybů na starých variských zlomech i vznikem zlomů nových. V důsledku těchto pohybů započal vznik podkrušnohorské pánve. Tak, jak se alpínské vrásnění přibližovalo Českému masívu, intenzita pohybů neustále rostla a zlomy pronikly do značných hloubek, čímž umožnily výstup vulkanických hornin v Českém středohoří a Doupovských horách. Příkladem vulkanické činnosti v Chomutově je Černý vrch. V některých místech pronikly vulkanické horniny i krystalickými břidlicemi bývalého variského pohoří. Díky výlevům vulkanických hornin se nám pod jejich příkrovem dochovaly starší usazeniny druhohor chráněné takto před erozí. V poklesávající podkrušnohorské pánvi se usadila souvrství třetihorních písků a jílů. Zhruba v polovině mladších třetihor došlo ke značnému zpomalení poklesu pánve, čímž došlo k přerušení rychlého ukládání usazenin. To mělo za následek velmi dlouhé a pomalé ukládáni rostlinného materiálu v pánevních močálech, ze kterého později vznikla mocná hnědouhelná sloj. Koncem třetihor došlo k obnovení pohybů a do poklesávající pánve porušené mnoha zlomy přinášely řeky velké množství materiálu, který vytvořil mocné nadloží uhelné sloje. Několikrát došlo i k opakování vulkanické činnosti a na některých místech se pomalu začaly z původní roviny zvedat Krušné hory. Zajímavá byla v této době i říční síť, která se téměř celá sbíhala na území Žatecka, odkud zásobovala podkrušnohorskou pánev. Odtok z této oblasti nebyl jako dnes přes Ústí nad Labem a Děčín, ale přímo od Chomutova a Sokolova na SZ.

Čtvrtohory se vyznačují střídáním teplých a studených období a velkou intenzitou tektonických pohybů s převahou stoupání nad poklesy. To bylo podmíněno tím, že území Českého masívu nebylo zatíženo kontinentálním ledovcem, jako oblasti Polska a Německa, ani vysokohorskými ledovci Alp. V této době byla vyzdvižena okrajová pohoří Českého masivu, včetně Krušných hor, a jeho geografie dostala přibližně dnešní podobu. Zdvih masivu krystalických břidlic chomutovské části Krušných hor probíhal podle zlomu procházejícího jejich úpatím. Tento zlom, zvaný Krušnohorský, není v celé své délce pravým zlomem. Přes velký výškový posun (až 1200 m), ke kterému zde došlo, byly některé části horského masivu zdviženy spojitě, bez odtržení od podloží podkrušnohorské pánve. Společně s masivem krystalických břidlic byly do vyšších poloh vyzdviženy také druhohorní a třetihorní pánevní usazeniny, jejichž pozůstatky jsou na některých místech dodnes patrné (Kamenný vrch, Hradiště u Černovic). Porušena byla také uhelná sloj, která byla místy doslova vyvlečena na úpatí hor. Eroze, která ze zdvíhajícího se masivu odstranila většinu usazenin, se nevyhnula ani jemu samotnému. Ukázkou může být například Bezručovo údolí, které vyhloubila říčka Chomutovka na místě oslabeném zlomem. Přestože v období čtvrtohor značně převažoval odnos horninového materiálu nad jeho ukládáním, vznikly v údolích a říčních nivách polohy nových usazenin. Za další nově vzniklé útvary je možno považovat sutě na svazích hor, které v celé délce zakrývají Krušnohorský zlom.